Kapacita lůžek, hospitalizace. Slova, která jsou vyslovována v posledních dnech častěji, díky ´covidové´ pandemii, než je běžné. Ale co když zdravotní nesnáze přetrvávají, ale hospitalizace není nezbytně nutná? Či jde o tak zvaný terminální stav léčby a člověk chce na sklonku svého života zpět domů, mezi své nejbližší? Má to řešení! Stačí se s důvěrou obrátit na domácí péči. V případě zlínského regionu na Charitní ošetřovatelskou službu Zlín, která provede, tedy respektive všeobecné sestry, v domácím prostředí pacienta odborné úkony na základě tak zvané indikace lékaře.

To znamená, že ošetřující či praktik, vystaví požadavek na prováděné činnosti, které pak terénní sestřičky u pacienta vykonají. Ten díky tomu nemusí, někdy i několikrát denně, vyjíždět za ošetřením do ambulance, což by bylo velmi náročné, pro mnohé neřešitelné. Toto vše se děje, ať je doba jakákoliv. "Že je tu ´covidová´ pandemie, nemohou nemocní pocítit. Staráme se o své pacienty pořád stejně. Omezení provozu jsou minimální, spíše je přizpůsoben chod střediska potřebným opatřením," říká Soňa Jarošová, vedoucí střediska a k aktuální situaci doplňuje: "Zdravotní sestry používají veškeré dostupné ochranné pomůcky a zacházejí s nimi dle pravidel tak, aby předešly nákaze. Samozřejmě ke každému pacientovi přistupují jako k nakaženému. Jinak to ani nejde." To je jedna stránka. Ovšem aby prevence šíření případné současné (i když v podstatě jakékoliv jiné) nákazy byla důsledná, je nutné, aby základní pravidla dodržovali i samotní pacienti a především jejich blízcí, kteří do domácnosti nemocného přicházejí. A to se, dle slov zdravotních sester, děje. Jednohlasně velmi oceňují, že všichni jsou ochotni při jejich návštěvách používat ochranné pomůcky dýchacích cest. "Samozřejmě, že s rizikem nákazy i přes dodržování veškerých opatření a hygienických pravidel počítáme. Je to takové ´riziko povolání´. Není však možné, aby ´jeden člověk´ zachránil celou situaci. Každý sám za sebe se musí naučit být zodpovědným vůči sobě i ostatním, svému okolí. A pro všechny je potom lepší založit snížení všech rizik na prevenci, než na zachraňování důsledků pomocí nadměrného testování, které je pro všechny, i celý systém, velmi zatěžující. Pouze hloupý nebo příliš optimistický člověk si může myslet, že se s nákazou vůbec nesetká," dodává Soňa Jarošová. 

Do statistik zlínské ošetřovatelské služby přibývají měsíčně přes dvě tisícovky odborných výkonů, hrazených zdravotní pojišťovnou, prováděných u více než sta pacientů. Denně k nemocným vyjíždí sedm všeobecných sester, záda jim kryje formou výpomoci, primárně u mladých pacientů, dalších patnáct sestřiček. Je veřejným tajemstvím, že současný pandemický čas u mnohých povolání má nemalý dopad i na soukromý život zaměstnanců. Ne jinak je tomu u terénních zdravotních sester - maminek, babiček, přítelkyň. Stejně jako při ´jarní vlně´ všechny i nyní velmi omezily či zcela přerušily styky v rámci vlastních rodin. A nejen rodin. Také pracovní kolektiv jako takový funguje pouze dálkově. je rozdělen, logistika dbá na to, aby se pracovnice příliš nepotkávaly. Proto i zmíněné jednohlasné ocenění nebylo vysloveno na jednom místě, ve stejném čase. "Společná káva nebo dokonce oběd? Teď je to spíše představa z říše fantazie. Už je to opravdu dávno, co jsme se sešly a poklábosily. Nemohu jinak, než obdivovat moudrost a disciplinovanost všech mých kolegyň," říká s úctou k nim Soňa Jarošová. 

• Komu je služba určena

  • senioři, osoby se zdravotním postižením, osoby s tělesným postižením, osoby se zrakovým postižením, osoby se sluchovým postižením, osoby s mentálním postižením, osoby s kombinovaným postižením, osoby s jiným zdravotním postižením, osoby s chronickým onemocněním, osoby (pre)terminálně nemocné

• Kdy je služba poskytována

  • dle indikace lékaře, individuálních potřeb a momentálního stavu klienta
    • nepřetržitě

• Kde je zdravotní péče poskytována

  • město Zlín vč. mětských částí Kostelec, Štípa, Klečůvka, Lůžkovice, Příluky, Jaroslavice, Kudlov, Malenovice, Mladcová, Prštné, Louky a Veliková, město Fryšták a jeho městské části Dolní Ves, Horní Ves, Vítová a obce (do 10 km) Bohuslavice u Zlína, Březnice, Fryšták, Hvozdná, Lípa, Lukov, Lukoveček, Ostrata, Tečovice, Veselá, Želechovice nad Dřevnicí. 

• Co patří mezi nejčastější indikace

  • ošetřovatelská rehabilitace, aplikace ordinované terapie ( inzulín, intramuskulární injekce), ošetření stomií (vývod), lokální ošetření, aplikace klyzmatu, cévkování, výplachu, ošetření permanentního katetru, péče o umírající a jejich rodiny

Ať už pandemie je, či není, zdravotní sestry domácí ošetřovatelské a hospicové péče své pacienty nemohu ignorovat. Ti se totiž bez jejich návštěv jen tak neobejdou. Pro zlepšení, či udržení svého současného zdravotního stavu potřebují mnohé úkony, které musí provádět profesionál. Ať už jde o aplikace ordinované terapie, jako inzulín či intramuskulární injekce, ošetření stomií, lokální ošetření, aplikace klyzmatu, cévkování, ošetření permanentního katetru a spostu dalších. Pokud by je u pacientů neprovedly terénní všeobecné sestry, čekala by mnohé nemocné hospitalizace. Díky službě tedy mohou pacienti žít doma, ve svém přirozeném prostředí a zachovat si tak dosavadní vazby na své okolí.

Cílem služby je nabídnout odbornou zdravotní pomoc indikovanou ošetřujícím, či praktickým lékařem. V souvislosti s nouzovým stavem v zemi však přišly zákazy a doporučení, aby především starší lidé byli svým způsobem izolováni, aby nebyli vystaveni riziku nákazy, především díky oslabené imunitě a nemocem, kterými jsou zatíženi. „Musím říct, že jsme jak v úvodu, tak ani v průběhu koronavirové doby nezaznamenaly zásadní změny. Pacienti péči nerušili, byli ukáznění a na naše požadavky, například mít taktéž ústenku, reagovali pohotově. Pokud ji neměli zajištěnou od rodiny, získali šitou, bavlněnou od nás,“ popisuje situaci Soňa Jarošová, vedoucí domácí péče. Podle ní se i rodiny pacientů chovaly zodpovědně a vycházely pracovnicím vstříc, co to jen šlo. A děvčata, zdravotnice? „I my jsme si zvykaly na nové podmínky, ale přístup ze strany zaměstnavatele nám vše usnadnil. Kolegyně, které měly v úplném začátku trošku sklon snad k nervozitě, podržely ty více v klidu, a tak se povzbuzovaly navzájem,“ říká Soňa Jarošová.

Je vhodné podotknout, že ono povzbuzování muselo být více než dva měsíce pouze telefonické. Tým byl zcela rozdělen tak, že se jednotlivé pracovnice nepotkávaly. I když pro vlastní organizaci práce to bylo mírně náročnější, vše se zvládlo i díky technice, kterou terénní pracovníci organizace mají standardně k dispozici. Trochu jiná situace byla u běžně nepoužívaných ochranných pomůcek. I díky vlastnímu přičinění se ale hned v úvodu nouzového stavu podařily zajistit, byť v omezeném množství, dvojkové respirátory, v prvních dnech měsíce dubna měla děvčata nejen obličejové plexištíty (Lubomír Pečiva z Rožnova pod Radhoštěm), ale i ´český zázrak´- ústenky z nano materiálu. Vlastnoručně šité bavlněné roušky brzy doplnily ty od dárců, postupně přicházely dodávky státu a Zlínského kraje. Co se týká desinfekce, služba je běžně předzásobena. „Je pravdou, že spotřeba se zvýšila, ale nedostatek jsme v žádném případě neměly,“ říká Soňa Jarošová a dodává: „Jsme zvyklé mít tak zvanou vatu. Takže například s vlastní zásobou rukavic jsme vystačily po celou dobu pandemie. A zrovna málo jich nepotřebujeme.“  Nicméně nouzový stav kvůli koronaviru v naší zemi před časem skončil. „Možná teď jsme u konce, ale takových situací ještě bude přibývat a my si musíme zvyknout v nich pracovat, dodržovat pravidla a být k sobě jako společnost ohleduplní. Například nosit ústenku, když je člověk nachlazený by mělo být automatické,“ hodnotí uplynulý čas Soňa Jarošová, která vnímá, že si, spolu s kolegyněmi a všemi ostatními, kteří přijdou do styku s větším množstvím lidí, prošla tak zvanou první linií.

Zlínské zdravotní sestřičky ´chariťačky´ prokázaly, že jsou profesionálky, které musejí samostatně pracovat, často udělat bez jakékoliv konzultace rozhodnutí, a to mnohdy pod tlakem nastalé neočekávané situace. A že jsou tým, který drží spolu. „Můj dík patří všem co nám umožnili i nadále pracovat, ať už zajišťovali především běžně nepoužívané ochranné pomůcky nebo nám třeba zajistili podmínky pro maximální rozdělení týmu. Kolegyním děkuji za týmového ducha a to, jak se podržely navzájem a perfektně dodržovaly všechna epidemiologická pravidla ještě dříve, než byla nařízena. A také našim pacientům a jejich rodinám, že nám věřili,“ dělá s úsměvem na rtech i v srdci tečku Soňa Jarošová. Tím jen potvrzuje, že tým jde rovnoběžně s posláním služby: Všímat si potřeb druhých, a to nejen těch na první pohled patrných, ale především těch nevyřčených, usazených na duši. K poslání zdravotních sester patří dokázat číst v očích a gestech potřebných a prostřednictvím odborných znalostí, zkušeností a empatie, umět pomoci nebo alespoň zdárně nacházet cesty k uzdravení či zmírnění utrpení. Toto vše je však třeba dělat s velkým porozuměním a úctou, jak říkala blahoslavená Matka Tereza, patronka služby: „Než dělat všechno perfektně, tak je lepší dělat chyby z lásky.“